Pojednání o šermu šavlí na koni 1897

KAPITOLA I.

Jaký má dnes přínos šerm šavlí? Naskytne se během moderní války ještě příležitost, abychom mohli aplikovat šerm na koni? Jak vysokou musí mít jezdec úroveň v ovládání koně, aby mohl použít šavli při šermu v sedle? I když neustále dochází k vývoji a zdokonalování střelných zbraní, stále hrozí v budoucnu další válečná konfrontace, ve které bude docházet k boji jízdy s nepřátelským jezdectvem i pěchotou tak, jak tomu bylo i v poslední válce v roce 1870.

Boje se budou odehrávat jak mezi menšími, tak i většími formacemi jezdectva. Bude jistě docházet i ke střetům předních hlídek, které jsou ve válce nevyhnutelné. Informace, které tyto skupiny, bez ohledu na to, jak jsou početné, přinášejí, jsou však stále nesmírně důležité.

Aby použití šavle na koni bylo efektivní, je samozřejmé, že jezdci musí být velmi zdatní v ovládání svých koní.

Osamocený boj dvou jezdců je však spíše raritou. Jezdec v tom případě musí ovládat obratně koně (rychle měnit svou pozici vůči soupeři) tak, aby jej destabilizoval; díky čemuž může porazit svého soupeře snadno a to i přesto, že se sám mohl ocitnout v nevýhodné pozici; přiblížit se rychle, nejlépe tak, aby sekl soupeřova koně šavlí do části mezi čelem a nozdry a přiměl ho vyhodit svého jezdce ze sedla, nebo tím alespoň zneklidnil soupeře v ovládání vlastní zbraně.

Mimo tuto méně obvyklou situaci platí obecně jednoduché pravidlo při boji na koni. Nejdůležitějším aspektem je ovládnutí jezdeckého umění, je podstatnější než převaha v technických šermířských dovednostech. Byla by jistě škoda necvičit se zbraní na koni, protože cvikem dosáhne jezdec brzy překvapivých výsledků.

Jezdec, který dokonale ovládá svou zbraň působí jistěji, je sebevědomý jako pravý voják.

KAPITOLA II.

Šavle vhodná pro jezdectvo: má lehce zakřivenou čepel, vhodnou jak pro útoky vedené bodem, tak sekem.

Poznámky k útokům vedených bodem a útokům vedených sekem:

Šavle, která je dnes používaná u jezdectva je jen velmi lehce zahnutá, méně než starý model používaný jízdními myslivci, s ručkou, která je delší a košem, který více chrání ruku (pozn. překladatele - zde autor neuvádí, o jaký konkrétní model šavle pro jízdní myslivce se jedná, v úvahu by připadal Mle 1792).

Zde uvedeme důvody, proč je vhodná právě tato šavle (SABRE DE CAVALERIE LÉGÈRE TROUPE MODÈLE 1822):

1 - tvar šavle s mírně zahnutou čepelí usnadňuje pronikání ostří. U úderů vedených sekem má obecně rovná čepel menší průraznost.

2 - díky tomu, že je šavle jen mírně zahnutá, nepřekáží ani útokům vedených body. Hrot je v přímé linii s koncem hlavice šavle.

Zakřivení čepele nesmí být příliš výrazné, protože by se tím omezila ranivost vedená bodem (hrotem), ale také především proto, že by se snížila plocha zásahu přenesená sekem (1).

Čepel šavle užívaná jízdními myslivci je sice dostatečně dlouhá, ale jílec šavle by měl více zajišťovat ochranu ruce. Rukojeť by měla být o něco delší a užší, pro lepší úchop (pozn. překladatele – zde autor vysvětluje, jak by měl vypadat ideální model šavle).

O to důležitější je ovládnutí techniky zacházení se šavlí. Potřebnou průraznost dodává úderu spíše jeho vedení, než pouhá váha zbraně.

Poznámka pod čarou: (1) - Byla vznesena námitka: nebudou mít muži tendenci útočit spíše sekem místo bodem (i když má jejich zbraň jen mírně zahnutou čepel)?

Odpověď: S trochou cviku si i muži s malými šermířskými schopnostmi zvyknou zasahovat bodem tak často, jak je třeba. Děje se to instinktivně.

Rovná šavle (pozn. překladatele - Palaš. Francouzi uvádí pro názvy svých jezdeckých chladných zbraní jen výrazy épée nebo sabre) je méně vhodná k úderům vedených sekem.

Nyní, kdy jsou preferovány bodné útoky před seky, je na místě připomenout "…seky používejte jen tehdy, když nemůžeme zasáhnout hrotem", pak je na místě zde zmínit jeden paradox, při šermu na koni jsou sečné údery zcela na místě.

Tomuto tématu se budeme čas od času věnovat i v dalších kapitolách.

Nyní budeme pokračovat: Musíme se zde zmínit o speciálních případech, kdy je protivník chráněn kyrysem proti většině úderů vedených hrotem, což pak následně činí speciální sečné údery obzvláště užitečnými, jsou to především údery hlavicí šavle a seky vedené na manžetu (pozn. překladatele: sečný úder na zápěstí ruky držící šavli), je třeba uvést následující obecnou poznámku:

I v individuálním boji se někdy stane, že přes prvotní snahu se zásah vedený bodem nezdaří a vzdálenost mezi soupeři se rychle zmenší. Postavení protivníků velmi blízko sebe činí pak takové výše uvedené sečné údery obzvláště praktickými.

Při střetu s více soupeři: použití ostří je často velmi užitečné. Chcete-li si udělat prostor a zbavit se protivníků, je velmi důležité střídat údery, některé vedené bodem, jiné sekem.

Připomeňme, že ať už v individuálním nebo v hromadném boji, je velmi praktické udeřit ostřím šavle soupeřova koně, zejména jeho hlavu nebo podkolení.

Připomínáme, že pro sečné údery je účinnější zahnutá šavle. Pokud je dobře nabroušená má velkou účinnost.

Při sečných úderech se samozřejmě musíte sami co nejméně odkrývat. Útoky vedené sekem by měly být vedeny obratně a při troše cviku a praxe se zbraní lze dostatečně zaručit vlastní krytou pozici, jak při sečných úderech, tak při úderech vedených hrotem.

L'Escrime au sabre à cheval, Alessandri. A., et par Émile André. Paris, Imprimerie L. POCHY, 1897. Překlad: Jaroslav Vaculík, Pierre Jérôme Lacombe, 2023.