Instrukce pro manipulaci a šerm šavlí 1868

"Istruzione per maneggio e scherma della sciabola", 1868.

Jen ten, kdo ovládá svou šavli a důvěřuje jí, kdo ví, jak dávat dobře mířené rány ostřím a správně bodat hrotem, může sám sebe nazývat bez studu lehkým kavaleristou. Správné osvojení ovládání šavle však nakonec může mít kýžený přínos i pro jízdního kopiníka, když se dostane do blízkého střetu s nepřátelským kopiníkem a uplatní tak svou převahu v boji na kratší vzdálenost.

Účelem výcviku kavaleristy bylo a je, naučit jej správně používat svou zbraň, a to způsobem dokonale analogickým, který mu musí být vštípen nejprve při šermu na zemi, a pak teprve na koni.

Každá šermířská škola šermu šavlí je obecně založena na úderech a krytech, ale to, co charakterizuje různé školy a systémy, je právě způsob, jakým se tyto údery a kryty vykonávají.

Mnoho šermířských metod může přinést dobré výsledky a každá dobrá škola může produkovat kvalitní šermíře, ale ne každá metoda, a ne každá škola, může poskytnout zásady, na kterých by se dala založit metodika výuky správného zacházení se šavlí pro vojáky kavalérie.

Nestačí jen, aby jezdec věděl, jak vést správný sek na manžetu, nebo šikmý sek na tvář. Svou šavli musí umět ovládat tak, aby dokázal správně krýt útoky soupeře a sám dokázal rozdávat četné rány, a to z nejrůznějších směrů.

Správně vedená rána musí být natolik přesná a rozhodná, vedená ostřím s patřičnou silou, aby soupeře zabila, anebo vyřadila z boje.

Se správným systémem výuky šermu se tak může stát šavle v rukou školeného kavaleristy velmi nebezpečnou a děsivou zbraní. Díky tomu se také zvyšuje morálka lehkého jezdce, který naučen více důvěřovat své chladné zbrani již v boji neváhá, zdali má sáhnout po šavli nebo pistoli.

Ale k dosažení takových výsledků musí být během výcviku šermu voják dostatečně poučen, jak správně držet svou šavli, jak pevně ji držet v ruce, a jak s ní zacházet pohybem předloktí a rukou tak, aby mohl být každý úder prováděn s dostatečnou přesností a silou. Dále s ní musí pravidelně cvičit, aby dokázal vyvažovat své seky, aby zasadil úder, kde si přeje a konečně musí být zdokonalen ve výuce techniky krytů, aby dokázal nejen rány rozdávat, ale i rychle a správně je krýt.

Zatímco starší metodiky šermu šavlí považovaly za důležité vést útoky (molinelli) pouze ze zápěstí a díky tomu zasazovaly jen slabé a nepřesné rány, které soupeře v reálném boji jen těžko dokázaly zastavit, dnes již s určitostí víme, že správný úder musí být veden plnou silou z lokte jako z čepu a teprve poté zápěstím, čímž je dosaženo, jak přesnějšího vedení seku, tak i silnějšího úderu.

Dobré vojenské šermířské školy by měly mít za cíl nejen naučit své žáky správně a efektivně zacházet se šavlí, ale musí také usilovat, aby byl jejich systém vhodný a pochopitelný různým jedincům tak, aby šel ve svých zásadách aplikovat i na vysoké požadavky přípravy kadetů vojenských škol.

Takový systém, se všemi přednostmi logického učení, lze nalézt například v metodice významných italských mistrů šermu, bratří Radaelliů z Milána. Jejich metoda je již mnoho let oceňovaná jak v Miláně, tak Turíně, kde byla v roce 1856 pod vedením Guiseppe Radaelliho otevřena nová škola šermu.

Díky této nové metodě výuky šermu šavlí bylo vycvičeno již mnoho vynikajících jezdců, šermířů. Díky doporučení proslulého plukovníka Avogada byla konečně zavedena do praxe celého jezdeckého pluku Monferatt, a pokud vím, přinášela jen ty nejuspokojivější výsledky jak vojákům, kteří se museli naučit zacházet se šavlí, tak studentům navštěvující kurzy šermu.

Nezbývá než dodat, že, s ohledem na nesporné pokroky vojáků v zacházení s touto zbraní, poskytlo ministerstvo války uvedenému pluku možnost využívat praktických zkušeností mistra Guiseppe Radaelliho po dobu jednoho roku s tím, že by tím přispělo k vytvoření pevného základu pro další šermířské instruktory.

Překlad: Jaroslav Vaculík, 2025.